Duben 2007

Proč???

27. dubna 2007 v 15:48 | Kajimka
Proč??Proč když si vzpomenu na něco hezkýho tak se mi vybaví dalších 10 hnusnějch věcí??Proč mi všichni říkaj jak sem se hrozně změnila a že předtím byla lepši??vždyť změna patří k životu....Proč je pro všechny kluky tak hrozně duležitej sex??Proč se aspoň někdy nemůžu zamilovat do kluka s kterým bych mohla bejt??Proč zrovna já nemám ani tušeni kam bych chtěla na střední když ostatní to už dávno vědí??Proč aspoň někdy nemůžu s rodičema vycházet??....nechápu to......nechápu svůj život,sebe ani lidi v mím okoli.....

Gumowý medwídci

27. dubna 2007 v 15:39 | Kajimka
vždycky se všichni chovají jako praví přátelé..ale pak....
tě probodnou....
Taky si čas od času připadáš "jinej"???
dva světy...
Tak tohle je moc oškliví...nemám to ráda...
co asi udělal....čím se provinil.....tím že projevil svůj názor??
I ti malý medvídci to nemají v živote lehke....
proč je ta šikana všude...
černá i bílaaaa.....

K zamyšlení...

27. dubna 2007 v 15:35 | Kajimka
Je lepší shořet nebo vyhasnout??
Život je krátký,samozřejmě ale v poměru k čemu??
Proč být jak ostatní...když šílenství je tak osvobozující!!!??
Člověk miluje,protože miluje...Není k tomu žádný důvod....

Chtěla jsem...

27. dubna 2007 v 15:32 | Kajimka
chtěla jsem protančit celou noc...


jenže nešlo to... neměla jsem sílu...

chtěla jsem se smát, zpívat a být veselá... ... jen chtít nestačí... já už nemám sílu...tak jako vítr podzimní listí odvál tak tak zmizela má síla a odhodlání... cítím se slabá... nemám na to bojovat... a tak rezignuju... končím...

Nejsem takowá

27. dubna 2007 v 15:30 | Kajimka
... nejsem taková jakou byste mě chtěli mít... nejsem ani taková jaká bych chtěla být...
je mi to líto... opravdu... já se snažím, tak proč mi nic nevychází???
tak nechte mě být...já chci jen žít... nebo umřít...

Sebewražda

27. dubna 2007 v 15:26 | Kajimka
Máš právo na smrt?

Smrt, to je jediná jistota v naše životě. Samozřejmě je to pravda. Někteří se smrti bojí a touží po nesmrtelnosti a další se na ni těší jako na vysvobození, na spásu…Má člověk právo na sebevraždu?
Má. Má právo volby, jak na život, tak i na smrt. Ale je sebevražda řešení? Možná je lepší umřít pro něco, než žít pro nic. Jsou chvíle, kdy to v životě není lehké. Svět se jeví černý, srdce všech kolem jsou chladná. Zůstává tu jen náš stín. Zdá se, že žít dál je zbytečné a sebevražda se nabízí jako nejlepší řešení. Jen se to nesmí vzdávat avšak bojovat s tím. Slunce jednou zase bude svítit i pro nás. Co když je to silnější? Nikdy se nevzdávat, už jen kvůli těm co nás milují. Většinou existuje i jiné řešení než smrt, žije se jen jednou. A tak se musí žít naplno. Užívat si každého dne, každé minuty, každé vteřiny, jako by byla poslední. Smrt si pro nás přijde, pro všechny, ať už chceme, či ne.

Smysl žiwota...

27. dubna 2007 v 15:20 | Kajimka
Prawý smysl žiwota nikdo nidky nepochopí dokud si tohle neprožije neprožije SKORO smrt...Já cu pochhopit smysl žiwota,ale musím si kwůli tomu podřezat žily,abych pochopila?Ale bez toho to asi nezjistím jak je žiwot krásnej i dkyž říkám opak.Ikdyž říkám,že nesem špatná já,ale jen to kolem mě jen okolí.Mám tomu wěřit?Ale to nejde když widím co se děje!!!!
Kamrádka říká,,Zkus se díwat srdcem a né jen očima!!''Má asi prawdu očima widím jen to co jde widět,ale srdce mi odkryje i to co je newiditelné ty krásny swěta...Nemusím se pokusit zabít abych zjistila jak je žiwot krásný jde to i jinak ne?Nabo ne?;)

Epitaf

27. dubna 2007 v 15:08 | Kajimka
Až mě někdy moje svědomí položí na kolena až někdy mě dostane zase na dno a bude na mě křičet ze všech stran jak jsem hloupá.....jak jsem naivní.....prosím zabte mě....nechci to nikdy poslouchat....bolí mě to.....
a napište mi tohle na hrob:
Zde leží ta co měla ráda lidi.
Hlídá štestí všech i těch, kteří šidí.
Každý si zaslouží kousíček lásky,
tak věnujme bližním něco bez vrásky.
Ona chtěla pomoci za života,ale nestihla.
Tak nyní čeká jinde a duše její zůstává tu ku pomoci...

Cítím ...cítím LÁSKU!!

27. dubna 2007 v 15:04 | Kajimka
Cítím... ano, něco cítím. Jsem zmatená, moc zmatená. Vím, že je to nádherný cit, něco pro mě až do teď tak vzdáleného, něco nádherného. Nevím, tuším, že tenhle cit není pro mě. Nemůžu nebo spíš nechci tenhle cit pojmenovat. Bolelo by to ještě víc. Jen vím, že chci být jen s Tebou, dívat se Ti do očí, mluvit s Tebou, být Ti nablízku, snít s Tebou, hlavně už ne o Tobě. Copak člověk musí za kousíček štěstí platit slzami? Musím se pořád jenom trápit???
V mém případě to tak je. Já vím, že štěstí není prostě pro mě. Vždycky chci vrátit čas, kdy jsi se mnou, čas, kdy si se mnou povídáš ,kdy se se mnou směješ, kdy se Ti můžu dívat do očí aniž bys věděl, že všechno uvnitř mě umírá ze strachu, že zase odejdeš a budu se zase jenom trápit a zase jenom plakat, to jediné nemůžu.Já cítím… Kéž by šel zastavit čas,abych Tě mohla každý den vidět. Jenže to už nikdy nebude. A to právě nejvíc bolí. Nevím jak mám žít bez Tvého každodenního úsměvu. Jak pošetilé a nevýznamné, ale tohle jediné mě poslední 4 měsíce drželo nad vodou. Cítím se strašně, chci všechno zastavit, všechno, hlavně co k tobě cítím. Kdybych tam tehdy nešla, kdyby... nepoznala bych nekonečnou krásu Tvého úsměvu,pohledu.
Když záři měsíce najednou zahalí mrak, dívám se na krásu hvězd. Miluju noc, můžu si potají plakat... a ... cítit. Vždyť hvězdy jsou jako lidé .Jedna neskutečně září, druhá je tak nepatrná…slabá, jako by umírala. Myslím, že Ty jsi ta nejjasnější hvězda, nejkrásnější v celém vesmíru, ale taky ta nejvzdálenější. Kdybych se jí chtěla dotknout - nedokážu to - je moc daleko, proklatě daleko. Zoufale chci zastavit čas. Vím, že to nejde. Nic nebude jako dřív, už nic... Jenže proč mi nikdo neporadí, jak poručit srdci? To nejde. Musím zapomenout..to jediné co můžu. Cítím, že bez Tebe ve mně všechno umírá, ale chci zemřít, kvůli něčemu, co nikdy nemělo význam. Chci zemřít na LÁSKU? Ano, to je to slovo - LÁSKA. To je slovo, co zabíjí, co ničí. To je to, co cítím. Na LÁSKU…na LÁSKU k Tobě? Musím konečně zapomenout! Vždyť lze zemřít na LÁSKU???
MYSLÍM, ŽE ANO.

Klaun

27. dubna 2007 v 15:00 | Kajimka
I když má klaun namalovaný úsměv, může se mračit... Je to jako pantomima, každý z nás je mim a hraje svojí titěrnou roli, kterou mu napsal jeden z diváků na maličký papírek...
Jak se hraje OPTIMISMUS ???
Nemůže svojí roli zahrát skvěle, přesto mu všichni jeho smích věří...
A proč ?
Protože je smutný... tak zoufale smutný...

Nenawidím

27. dubna 2007 v 14:58 | Kajimka
Nenávidím lidi...za to, že nejsou upřímní
Nenávidím společnost...za to, že je necitelná
Nenávidím svět...za to, že je plný nespravedlnosti
Nenávidím život...za to, žeho neumím pořádně žít
Nenávidím Tě...za to, že Tě miluju
Nenávidím sebe...za to, že nejsem schopná tohle blbé divadlo skončit

Wyswobození

27. dubna 2007 v 14:54 | Kajimka

Samota je jako

27. dubna 2007 v 14:53 | Kajimka

Schody smrti

27. dubna 2007 v 14:51 | Kajimka
Myslíš si že tyhle schody někdy sejdeš dolů??? Ne páč tyhle jsou ve tvojí mysli, jsi tam a sám a i kdyby si chtěl dolů nemůžu ..... pak je už jenom jediné východisko - umřít!!!!!!

Strach

27. dubna 2007 v 14:49 | Kajimka
Nemám strach...nesmím se bát...strach zabíjí myšlení....strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení.Budu svému strachu čelit...Dovolím mu aby prošel skrze mě a kolem mne.a až projde a zmizí, otočím se a podívam se kudy šel...
NIKDY NEDOVOL ABY TĚ STRACH Z PROHRY VYŘADIL ZE HRY.......

Kdybych wěděl,že...

27. dubna 2007 v 14:47 | Kajimka
Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl. A prosil bych Boha, aby ochránil Tvoji duši.
Kdybych věděl, ze je to naposledy, co Tě vidím odcházet z našich dveří, objal bych Tě a políbil o mnoho více.
Kdybych věděl, že to je naposledy, co slyším Tvůj hlas, nahrál bych si každé Tvoje slovo na video, abych ho mohl poslouchat každý den znova a znova.
Řekl bych Ti: "Miluji Tě" místo: vždyť víš, že Tě miluji...
Zítřek nemá nikdo z nás jistý, ať už je starý, nebo mladý. Dnešek by mohla být pro nás poslední šance obejmout své milované. Proto obejmi své drahé a řekni jim, jak Ti na nich záleží a vždy záležet bude. Najdi si čas říct jim třeba "je mi to líto", "promiň mi to", "děkuji", nebo "to je v pořádku"... .....jednou už může být pozdě.

Wzpomínáš...?

27. dubna 2007 v 14:45 | Kajimka
Vzpomínáš jak jsme si spolu malovali budoucnost....
Jak jsme plánovali jak spolu dobijeme svět???
Jak se nám srdíčko houpalo ve větru lásky...

Navzájem jsme si pomáhali nést těžká břemena....
Naše objetí byla nekonečná....
Vzpomínáš jak jsem tě léčila když jsi byl nemocný???
Jak jsme i v těch myšlenkách byli stále spolu....
Na to obrovské srdíčko z poutě které jsi mi dovezl...
Jak jsme se hledali a nakonec se našli.....
Ale taky si vzpomínám jak jsem zůstala sama... na ten den kdy ty ses nevrátil....
Promiň miláčku, já vím... chceš už spát... tak já teda přijdu zítra a vyměním ti tu kytici na náhrobku, je už cela zvadlá... tak jako já...

Šupa den:)

26. dubna 2007 v 20:36 | Kajimka
Hej dneska byl upe šupa den s Peťulkou!!!!:* Miláček můj toto je baba na kterou nezapomenu:* já jí mám tag ráda....dneska na tom hřišti!:D nebo na babylonu ty umělecký phota:D a pak Gordonek a jeho mučení vodítkem:D:D jééééj naš´testí,že nám ten trénink odpadl....:P jinak by to byla zse nuden jden jako dycky... dikuju Peťulko:*

Musicowé collorfullky

26. dubna 2007 v 15:15 | Kajimka

Další collorfull

26. dubna 2007 v 14:38 | Kajimka