Únor 2007

Vodní víla

16. února 2007 v 17:26 | Kajimka
Vodní víla
Venku se něco stalo.Jedna vodní víla steskem roztříštila se v milióny křišťálků, a teď sleduji její zbytky ve větvích stromů.Je nádherná.Snad zemřela kvůli lásce.Určitě.Buď ji našla a přišla o ni,nebo nenašla a už ztratila naději.A tak jí smutkem puklo srdce.Každou slzu,kterou vyplakala,kterou vytrpěla,byla v tu chvíli v jejím srdci ,v srdci,které lásku nepoznalo ,nebo jí právě překypovalo.Už bylo příliš plné.Plné slz,těch slz,co tolik tíží.Poslední smutná představa,co vyvolala její slzu,tu slzu,co přeplnila její srdce.Pak roztříštila se v slaný déšť a pokryla jím celé město.A nevědomky si každý z nás stírá z tváře její slzy.Její poslední myšlenka patřila tobě,tvému objetí.Tak snad právě proto,když dopadne na mě křišťálová kapka deště,tak v tuto chvíli mi nejvíce chybíš.Mé srdce je zase o něco plnější a v očích se mi na dlouhou cestu vydávají spousty slaných kapiček rosy,co vykrystalizovaly z mého stesku po tobě.A ty,až jednou v dešti půjdeš městem,a budeš stírat z tváře slzy mraků,vzpomeň si na mě.Možná to pláču já....

Hrob

16. února 2007 v 17:25 | Kajimka

Hrob

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekdo-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuji".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny, nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Oči jedné dívky

16. února 2007 v 17:21 | Kajimka
Oči jedné dívky
Křišťálově jasná slza stéká po tváři té dívky,na kterou se dívám.Její jindy veselé oči ztratily ten jas a jen smutně vzhlédly.Upřeně se na mě podívala a já vím,že se v ní v ten okamžik něco zlomilo.Zlomila se její síla vzdorovat ,její elán,její důvod žít.Je mi jí líto.Vždy z ní vyzařovalo tolik energie,kterou teď potřebuje ona sama...Z její nemoci ji nikdo nevyléčí.Zklamání a zlomená vůle vyléčit nejde.Bolí mě dívat se na její zmučenou tvář a bolí mě,že nevím,jak jí pomoci.Znovu se mi upřeně dívá do očí ,jako by chtěla proniknout hlouběji ,číst z mé mysli.Najednou zavře oči a tiše se rozpláče.Nedokáži se na ni znovu podívat,nedokáži se znovu podívat na sebe do zrcadla,tak odcházím,abych ulehla na nemocniční lůžko a pokusila se na vše zapomenout.Už ale nemám sílu....

Miluj a buď milován

15. února 2007 v 15:26 | Kajimka
Copyright 2005

Blbinka,ale určitě se jukněte....

15. února 2007 v 15:08 | Kajimka
No love, no sex
no sex, no children
no children, no school
no school, no problem !!!

Emo plyšáčci

12. února 2007 v 12:31 | Kajimka

Mňam : X

12. února 2007 v 12:02 | Kajimka
To sou,ale hezké čičinky....

Emo botišky

12. února 2007 v 12:00 | Kajimka

Medvídci

12. února 2007 v 11:57 | Kajimka

další gumoví medvídci

20.2.2007 00:47 | Heartless ArchAngel | DEPRESIVNÍ OBRÁZKY, SEBEPOŠKOZOVÁNÍ A JINÉ

Další Emo obrázky

11. února 2007 v 21:12 | Kajimka

MCR fšeobecně

11. února 2007 v 18:47 | Kajimka
Člověk, který založí kapelu v návalu touhy dát svému životu směr, to asi myslí vážně. A Gerard Way to vážně myslel. V šoku po teroristických útocích 11. září se rozhodl něco se sebou udělat - a tak se zrodili My Chemical Romance. Zdá se vám to melodramatické? Melodrama, neodmyslitelně spojené s velkými tématy života, smrti a osudu, je pro tuhle skupinu z New Jersey základní živinou.

Way se na umělecké dráze nicméně pohyboval už před tím, než s jeho životem zamával obraz padajících věží WTC. Na pódium se poprvé postavil ve čtvrté třídě v titulní roli ve školním muzikálu o Peteru Panovi, ale od zpívání se brzo odvrátil k výtvarné tvorbě, konkrétně ke kreslení komiksů a animaci. Way se dodnes stará o grafickou podobu desek a dalších artefaktů s logem My Chemical Romance a dokonce tvoří i pro benefiční účely, například v rámci boje proti rakovině prsu.
Když přišlo 11. září, žil Way v New Yorku a živil se kreslením komiksů. Dal se do kupy s kamarádem ze střední, bubeníkem Mattem Pelissierem, a zkusil s ním napsat pár písniček; první z nich se jmenovala Skylines and Turnstiles a nebyla o ničem jiném než právě o 11. září. Dvojici brzy doplnili kytaristé Ray Toro a Frank Iero, basy se chopil Wayův mladší bratr Mikey a kapela byla na světě. A byl to právě Mikey, kdo navrhl jméno My Chemical Romance, inspirované knihou autora Trainspottingu Irvina Welshe.

V post-hardcorových tóninách

My Chemical Romance se do muziky vrhli po hlavě: první desku nahráli už tři měsíce po založení, což je o to závratnější rychlost, že Mikey se na svoji basu teprve musel naučit hrát.
My Chemical Romance (foto: Warner)
Debutem I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love, vydaným na nezávislé značce Eyeball, se rychle zařadili mezi tehdy kvasící emocorovou scénu třetí generace, zabydlenou kapelami jako Thrice, Alkaline Trio, Taking Back Sunday nebo Thursday, s nimiž byli My Chemical Romance srovnáváni nejčastěji. Přestože ten titul zní komiksově přehnaně až ironicky, moc legrace za ním nenajdete. Zatímco hudba jedovatě šlehá nalevo napravo v post-hardcorových tóninách, Way starší se prostřednictvím sebenimravých textů vyrovnává se svými depresemi, závislostí na alkoholu, rodinnými problémy a dalšími (mezi)lidskými temnotami. První zářez v kapelní diskografii zkrátka ještě nepřinesl nic moc osobitého a svezl se s vlnou desek poháněných poněkud komickým, přehnaně procítěným adolescentním hněvem, na jaký v té době měli monopol rozmělňovači grunge jako Creed nebo Staind.

Gerard Way něco o něm

11. února 2007 v 14:06 | Kajimka

GERARD WAY

Gerard Arthur Way (narozený 9. dubna 1977) z New Jersey, je zpěvákem skupiny My chemical romance, bratr Mikeyho Waye, který hraje v MCR na basovou kytaru.
Narodil se v Newarku, ale později se přestěhoval do Belleville. Když ještě žil v New Jersey, zjistil, že bydlí blízko Christinu Ricci, a tak si zjistil kde bydlí . Tady šel také se svou mámou na první koncert (Bruce Springsteen) a jednou dokonce pracoval v obchodě s potravinami, kde ukládal nákupní vozíky a rovnal zboží do papírových sáčků (v Americe se používají(ly) místo tašek).

RODINA A DĚTSTVÍ

Gerard je napůl Ital (z matčiny strany) a napůl Skot (z otcovi strany). Babička Elena ho naučila kreslit, zpívat a vystupovat. Ve skupinách začínal, když mu bylo pouhých 11 let. Gerard je posedlý představou smrti a s Ouija boards měl mnoho strašidelných zážitků. Když byl dítě, uvědomil si, že všichni, které má rád, zemřou a že všichni zemřou sami.

DROGY, ALKOHOL A UMĚNÍ

Nedávno se zbavil závislosti na drogách a alkoholu, aby byl znovu čistý jako v srpnu 2004. Terapeuta navštěvuje kdykoli není skupina na turné. Nicméně stále rád kouří červené cigarety Marlboro. Navštěvoval Školu výtvarných umění v New York City, jeho snem bylo kreslit komiksové knihy (miloval je a jeho nejoblíbenější superhrdina byl vždycky Wolverine). To bylo ovšem předtím, než v roce 2001 vytvořil My Chemical Romance.
Kreslil pro komiksovou síť "Breakfast monkey", ale vůbec to nedělalo dobrotu. Přestože vytvořil předlohy pro alba MCR a navrhl obchodní zboží skupiny "Thursday", stále se považuje za špatného kreslíře.

DISKOGRAFIE

Way se svou skupinou vydali v roce 2002 album s názvem "I brought you my bullets, you brought me your love" a v červnu 2004 "Three cheers for sweet revenge". Way se vždycky snaží psát o nových věcech a obvykle ho inspirují noviny. Texty vidí jako způsob jak vyprávět příběh a sám velmi miluje temné věci. "cokoli zamotaného, tajemného a poněkud špatného".

MY CHEMICAL ROMANCE

On a ostatní členové kapely doufají, že začnou pracovat na novém albu nejpozději v roce 2006. Popularitu si získali svým hitem I´m not okay (I promise) a později s Helenou, což je uctění památky jeho zesnulé babičky Eleny Lee Rushové.
Gerard vymyslel oblečení pro videoklip k Heleně. Oba songy jsou z alba "Three cheers for sweet revenge". Skupina doufá, že natočí ještě dvě videa pro písně "You Know What They Do to Guys Like Us in Prison" s vokálem Berta McCrackena z jedné "bratrské" skupiny The Used, a ještě pro pro dojímavou píseň "The Ghost of You". Way je známý tím, že na koncertech nosí temné oční stíny, ale na Taste of chaos tour měl přes oči namalovaný tlustý černý pruh. Smrtelně se bojí jehel, tudíž nemá žádný piercing nebo tetování a z kroužku v bradavce šílí.

OBLÍBENÉ SKUPINY

Nyní je jeho nejoblíbenější skupina Iron Maiden, ale pořád je fanouškem Davida Bowieho. Slovem "pomsta" byl posedlý od chvíle, kdy slyšel song "Revenge" (pomsta) od Black Flag. Bez váhání potvrdil, že si myslí, že Brody Dalle z Distillers je žhavá kočka, a že vždycky miloval netopýry. Má stejnou barvu Stratocasters jako Billie Joe Armstrong (frontman punk-rockového tria, Green Day) a jeho vysněným autem byl vždycky červený Corvette s poznávací značkou "Nože".

Někdy láska

6. února 2007 v 19:03 | Kajimka
Někdy se lidé potkají
jen proto,
aby je srdce zabolelo.
Někdy si ústa podají
jen proto,
aby hladoví odešli spát.
Někdy se lidé minou
jen proto,
aby si láskou neublížili.

Co je život?!

6. února 2007 v 18:58 | Kajimka
Život je píseň - zpívej ji.
Život je hra - hrej ji.
Život je boj - přijmi jej.
Život je sen - uskutečni ho.
Život je oběť - nabídni ji.
Život je láska - užívej si ji.

50 způsobů jak dát najevo lásku....

6. února 2007 v 18:55 | Kajimka
1. Važte si sami sebe.
2. Začínejte každý den objetím.
3. Servírujte snídani do postele.
4. Zopakujte "miluji tě" pokaždé, když se loučíte.
5. Nebojte se komplimentů.
6. Uznávejte a oceňujte to, čím se lišíte.
7. Žijte každý den tak, jako by to měl být poslední den vašeho života.
8. Pište nečekané milostné dopisy.
9. Zasaďte společně semínko a vypěstujte z něj dospělou rostlinu.
10. Alespoň jednou za týden si dejte schůzku.
11. Posílejte květiny bez určitého důvodu.
12. Akceptijte a milujte příbuzné a přátele vašeho partnera.
13. Používejte různá znamení, která říkají "miluji tě" a rozmisťujte je po celém domě.
14. Zastavte se a přivoňte k růžím.
15. Líbejte nečekaně.
16. Sledujte společně krásné západy slunce.
17. Omlouvejte se upřímě.
18. Odpouštějte.
19. Vzpomeňte si na den, kdy jste se zamilovali a snažte se ho znovu prožít.
20. Držte se za ruce.
21. Naučte se říkat "miluji tě" očima.
22. Nechte ji vyplakat ce svém naručí.
23. Řekněte mu, že ho chápete.
24. Připíjejte si na lásku a oddanost.
25. Dělejte něco vzrušujícího.
26. Nechte si od ní poradit, když jste v koncích.
27. Smějte se jeho vtipům.
28. Oceňujte její vnitřní krásu.
29. Občas převezměte na den povinnosti svého partnera.
30. Podporujte krásné snění.
31. Nestyďte se projevit svou náklonost na veřejnosti.
32. Poskytněte laskyplné masáže bez vedlejších úmyslů.
33. Veďte si milostný deník a zaznamenávejte všechny zvláštní chvíle.
34. Rozptylujte partnerovy obavy.
35. Procházejte se společně po pláži bosí.
36. Požádejte ji znovu o ruku.
37. Řekněte "ano".
38. Važte si jeden druhého.
39. Buďte tím nejvěrnějším fanouškem svého partnera.
40. Poskytněte partnerovi takovou lásku, jakou si přeje.
41. Poskytněte takovou lásku, jakou si přejete dostat.
42. Zajímejte se o práci svého partnera.
43. Pracujte na nějakém úkolu společně.
44. Opevněte se dekami.
45. Houpejte se na houpačce při svitu měsíce.
46. Udělejte si za deštivého dne piknik doma.
47. Nikdy nechoďte do postele naštvaní.
48. Stavte partnera na první místo ve svých modlitbách.
49. Líbejte se na dobrou noc.
50. Spěte vedle sebe jako lžičky.

Láska a povinnost

6. února 2007 v 18:47 | Kajimka
Za peníze se dá koupit krásný dům, ale jen láska ho dokáže udělat domovem.

Povinnost může zabalit dobrou svačinu, ale láska se může rozhodnout k ní přiložit lístek s milým vzkazem.
Povinnost posílá děti do postele včas, ale láska je zabalí do peřiny, obejme je a dá pusu na dobrou noc.

Povinnost umí uvařit, ale láska vyzdobí stůl květinami a svíčkami.

Povinnost napíše dopis, ale láska k němu přiloží vtip, obrázek nebo dobrou žvýkačku.
Povinnost udrží v domě pořádek. Ale láska a modlitba má větší šanci udělat rodinu šťastnou.
Povinnost se snadno urazí, není-li oceněna. Ale láska se učí hodně se smát a pracovat jen pro radost z práce.

Povinnost může nalít sklenici mléka, ale láska do něj často přidá trošku čokolády

Rob Bryan

4. února 2007 v 13:04 | Kajimka
Jméno: Robert Bryar
Datum narození: 31.12.1979
Místo narození: Chicago,Illinois
Úloha v kapele: Bubeník
Info:
- Bob se přidal ke kapele v roce 2004, kdy nahradil Matta Pelissiera
- původně byl technikem kapely The Used a byl považován za jejich pátého člena
- piercing: uši

Frank Iero

4. února 2007 v 13:02 | Kajimka
Jméno: Frank Anthony Iero
Datum narození: 31.10.1981
Místo narození: Bellevile,New Jersey
Úloha v kapele: Kytarista
Info:
- má tři psy
- piercing: uši, nos a ret
- nejvíc ho ovlivnili jeho tatínek a dědeček
- má rád Harryho Pottera
- nejraději poslouchá punk
- je jediným vegetariánem v kapele
- má nejvíc tetování, jedním z nich je i nápis "NJ" zevnitř spodního rtu
- miluje Mountain Dew a Coca-Colu
- původně hrál v kapele Prencey Prep
- už od jedenácti hrával v různých kapelách
- trpí syndromem chronického vyčerpání

Ray Toro

4. února 2007 v 12:59 | Kajimka
Jméno: Rymond Toro
Datum narození: 15.7.1977
Místo narození: Newark,New Jersey
Úloha v kapele: Kytarista
Info:
- Ray chodil na stejnou střední školu jako Gerard a Mikey
- měl velký vliv při formování kapely
- nosí kontaktní čočky
- nejraději poslouchá metal
- jeho rodina je z Portorika
- Toro znamená ve španělštině "býk"

Michael Way

4. února 2007 v 12:55 | Kajimka
Jméno: Michael James Way
Datum narození: 10.9.1980
Místo narození: Newark,New Jersey
Úloha v kapele: Baskytarista
Info:
- než se přidal k MCR, pracoval pro Eyeball Records
- má astma
- jeho oblíbenou kapelou jsou Anthrax
- je krátkozraký a nosí brýle
- na basu začal hrát, když mu bylo deset, ale vzdal to. Kvůli MCR se to musel znovu naučit
- skladby MCR se naučil zahrát za méně jak měsíc
- nejraději poslouchá Brit-Pop
- má rád sushi
- dávno před vznikem kapely řekl, že by bylo skvělý pojmenovat kapelu podle knížky Irvina Welshe "Ecstasy: Three Tales of Chemical Romance", pokud by si tam dosadili "My"
- dřív pracoval v Barnes & Nobles, což je americký řetězec knihkupectví